II. liga mužů: TJ Holubice – VS Drásov 3:0 (26,14,19) a 3:1 (25,-24,14,25)

Po pauze nás čekaly Holubice. Cílem byl (ostatně jako vždy) zisk 6 bodů. O něco realističtější laťkou pak bylo urvat nějaké ty body do tabulky. Přijeli jsme i se zastávkou na kávu☕️ na benzince⛽️ dřív než domácí tým. [Co to je za hnusný obrázky?] (Ale šéfe, dneska se to tak dělá) [V žádným případě, text je text. Žádný obrázky tu nebudou, nejsme v pravěku, abysme kreslili mamuty na stěnu jeskyně, haha] Jen Kokin byl nervózní, že se zase nestihne rozcvičit. První set jsme až do koncovky vedli. Povedlo se, na co jsme sáhli. Holubičtí byli jak opaření. Setboly tam byly taky, ale nakonec jsme to celé hanebně prošustrovali. Sada druhá se nestala, takže vynechávám. No a třetí set jsme pořád hráli jen druhé housle. 0:3 a jedem na polívku na Rohlenku.

Nic zajímavého z pauzy si bohudík nepamatuju. Počkat, možná přece jen ně-. Ne, radši nic. Fakt nic. Nekecám. Nic jsem nechtěl říct. Tak buďte uražení, no. Já tady zbytek ̶v̶e̶č̶e̶ř̶e̶ - textu nechám a až budete mít ̶h̶l̶a̶d̶ - náladu, můžete si to ̶doj̶í̶s̶t̶ - dočíst.

Aby byla sranda, Baldu napadlo o přestávce vyzvat Dominika Gajdoše na deblíky. Skončilo to očekávaně výronem kotníku druhého jmenovaného. S Dominiky to jde u nás od ̶1̶0̶ ̶k̶ ̶5̶ - 2 k 0. V prosinci u nás byli ještě dva. Momentálně žádný (zdravý). [OK, stačilo, tyhle postřehy z matematiky první třídy nikoho nezajímaj, můžeš už konečně zase psát k věci?] (Jojo, pardon, šéfe, jdu na to) Druhý zápas.

První dva sety jsme si s Holubama rozdělili v poměru 1:1. [Co jsem říkal s tou matematikou, mladej? A laskavě to trošku rozviň, to si fakt nepamatuješ nic víc? Výsledek umí přečíst každej] První dva sety jsme si s Holubama rozdělili. První set vyhrály Holubice, druhý set jsme vyhráli my. [A Ema mele maso, to fakt v tom vašem týmu není nikdo, kdo by mohl psát aspoň průměrný články? Máš poslední šanci] První dva sety jsme si s Holubama rozdělili. Domácí opět prohrávali, avšak koncovku jsme pokazili a darovali tak soupeři vedení. V setu druhém jsme konečně zvládli i koncovku a vyhráli tak první a taky jediný setbol. Třetí sada tragédie. Už nevím, čím to bylo, ale bylo to zlé jak Rumburak. Nebo ještě horší, jak jezevčík Pajda, který zakopal zvoneček na Majerovic zahradě. [Hele, sportovní reportáž není žádná pohádka] (Jo, šéfe) Poslední pětadvacítka [Jaká pedadvacítka?] (Myslím set, šéfe, nechci pořád opakovat set a sada) [Ale vždyť to skončilo 27:25] (To je jedno, šéfe, čtenáři si toho stejně nevšimnou, dyť je znáte) [To máš pravdu, znám, haha], takže poslední pětadvacítka byla ve znamení docela kvalitního volejbalu. Tahali jsme se o body a měli i setbol, ale protože jsme jitrnice [hm, jitrnice], ani ten bod jsme místním neuzmuli. Škoda. ̶D̶a̶s̶ ̶a̶u̶t̶o̶ . [Žádný reklamy!]

Večer si část z nás šla spravit chuť na extraligový zápas Volejbal Brno – VK ̶V̶a̶r̶l̶o̶k̶a̶r̶s̶k̶o̶ - Karlovarsko. Docela pohledný volejbal došel až do tajbrejku. Měli jsme alespoň příležitost zde poděkovat chalanům z Komárova, kteří dvakrát sťali našeho arcirivala Morávku.

Na 48. narozeniny Jardy Jágra (15. 2.) hrajem doma s Blue Volley Ostrava. Snažili jsme se k té příležitosti přemluvit k účasti na zápasu letos 44letého Jardu z Uher, ale přepadla ho nějaká čínská rýma nebo co. Každopádně se přijďte podívat. A kdy? Zase příště, znova. A teď vypněte nás prosím, ať nebolí vás hlova🤕🤡🎲 [A ven! Ze mě si nikdo šoufky dělat nebude! A už se tu neukazuj, kreténe!].